13.03.2017
Námět k zamyšlení.
Jsem dlouhodobě nespokojen, kudy se ubírá ČJF. Pocházím
z prostředí rodinného vesnického oddílu a v jezdectví a chovatelství koní
se pohybuji již 40 let, jako aktivní jezdec, trenér, pořadatel závodů.
V tomto období jsem došel k názoru, že se ČJF chová nepřátelsky právě
k nám malým a ne moc majetným členům. Po roce 1989 se hledala cesta jak
otevřít ČJF dalším členům. Proto vznikly veřejné tréninky následně hobby
závody. Tato iniciativa nepřišla od vrcholných orgánů ČJF, ale od nás malých.
Najednou bylo málo závodů a více veřejných tréninků a hobby závodů. To byl
signál pro ČJF a jejich komise, aby tuto aktivitu členů omezila (a vzala pod
svá křídla). Vymysleli se počty funkcionářů, které musí hobby závody mít a kdo
se jich může účastnit a to jen členové ČJF. A poslední rána JIS a online
přihlášky.
Počty koní u nás každoročně zvyšují. Každý druhý bez
jakékoliv zkušenosti má dnes koně na zahradě a pro tyto lidi je olympiáda 100
cm na závodech hobby, na které dojedou do vedlejší vesnice. Ale dnes jak kůň -
registrace, očkování, jezdec registrační poplatek ČJF internetové přihlášky,
úbor jako na závody „To mě nestojí za to - nikam nejedu!!!" a na tyto lidi
nikdo nemyslí? Ale ne jen na ně, ale i na pořadatele těchto malých hobby
závodů. Přitom by stačilo, aby se hobby závodů mohl zúčastnit kdokoli, kdo splní
jedinou podmínku a to je průkaz koně a odpovídající veterina, přilba a správné
obutí, případně vesta. Pořadatel mohl hobby pořádat jednoduše. Podmínka 1
rozhodčí (vlastně kontrola ČJF nad hobby), veterinář a zdravotník. Výhody: tito
amatéři a nadšenci, kteří po hobby jezdí, přičichnou k tomu, co jezdectví
obnáší. V diskuzích při tomto setkávání se zkušenějšími jezdci trenéry či
cvičiteli, rozhodčími se kultivují, přebírají zkušenosti (např. že kůň
startující na trávě by měl být nakován a měl mít našroubované ozuby atd). Potom
možný přechod do ČJF, příprava na licenci a nebo jenom to příjemné setkávání
těch co mají rádi koně. A proto si myslím, že by ČJF měla tyto hlasy nejen
slyšet, ale i vyslyšet. Protože za peníze, které ČJF,odvádíme, nic moc nevidíme
a zašlapává to chuť něco dělat Ne v Praze a velkých jezdeckých centrech,
ale u nás u malých na vesnicích, kam kůň od nepaměti patří.
Jinak pořádáme hobby závody a veřejné tréninky dvakrát do
roka a věřte, že je to rok od roku těžší. Stalo se módou pořádat hobby závody
pří závodech ve velkých centrech jako zdroj peněz ze startovného. Co nejvíce
startů a to už není ta myšlenka hobby - vlastně závody na zkoušku, kde může
parkur dokončit skoro každý, když mu například po třech zastaveních skok
snížíme a necháme ho dokončit parkur. To se nedá při vysokém počtu startujících
jak je tomu v těchto centrech. A nebo se mýlím? Vždyť závody by měli být
pro jinou kategorii jezdců.
A není náhodou něco špatně, když trenéra (cvičitele)
potřebuje jezdec jen pár dní kolem ZZVJ a pak už ho za celou kariéru nemusí
potkat. To je vzdělávání? A na druhou stranu se všechno pro nás amatéry nebo
spíše nadšence dělá složitější. Komu to pomáhá? Přitom peněz do ČJF přitéká čím
dál víc. Není čas na změny nebo alespoň na diskuzi?
Dlouholetý člen ČJF.
|